spešl blog o všem

Kovbojský kůň si časem sám vypěstuje obratnost, kterou k výkonu své práce potřebuje. Ustoupit stranou, obrátit na nejmenší ploše, zvládat obtížný terén ... k tomu, aby kůň dosáhl požadovaných cílů, využije celý svůj přirozený talent.

Kovbojové vedou své koně na jedné ruce a někdy dokonce vůbec otěže nedrží. Jinak by totiž měli při své práci doslova svázané ruce. Dobře trénovaný kůň se dá při své práci ovládat jen několika povelovými pomůckami. V takovém případě lze mluvit o impulzním ježdění, protože pomůcky používají jen jednou a krátce. Například při chytání telete do lasa jezdec s koně seskočí, jakmile laso nahodí. Kůň se rázem zastaví, aniž by jej k tomu jezdec musel vyzývat a napne laso tím, že o několik kroků ustoupí. Pak laso napíná tak dlouho, dokud jezdec tele nespoutá.

*

Základní vybavení.

*

Westernovým jezdcem se stane jen ten, kdo bezpečně zvládne tento jezdecký styl a navíc má potřebnou mentalitu. Vybavení slouží pouze k uvedení techniky a zásad westernového způsobu jízdy do praxe. Na začátku výcviku je ovšem vybavení poněkud vedlejší věcí.

*

Základní vybavení, které potřebujete pro westernové ježdění, musí být bezpečné, pohodlné a také odpovídat tradici. Máte sice velký výběr, ale dejte pozor, protože rozhodně neplatí, že co je nejdražší, musí být bezpodmínečně nejlepší!

*

Na svou první lekci westernového ježdění potřebujete jen něco jednoduchého a pohodlného. Určitě Vám stačí kalhoty, které nedřou, a podle počasí tričko, mikina nebo bunda. U obuvi již jsou nutné holinky, protože nízké boty by se mohly zachytit ve třmenech. Jistě však víte, že se při westernovém ježdění dodržují určité tradice, které mají své opodstatnění. Westernový jezdec nosí většinou modré džínsy (jsou však možné i jiné barvy), které jsou tak dlouhé, že sahají až po kotníky. K tomu patří pár westernových holinek, tričko, široký pásek, kovbojský klobouk - a již jsme kompletně vybaveni. Počítejte s tím, že všechno dohromady Vás to bude stát asi několik tisíc korun, záleží na provedení a značce.

*

*

Pokud se Vám nechce džínsy stále prát (westernový jezdec nosí vždy čisté oblečení!), a chcete-li se vyhnout tomu, že se brzy obnosí (jde to velmi rychle!), potom se možná rozhodnete pro kožené chrániče nohou. Můžete si vybrat buď pracovní chaps, které sahají jen pod kolena, nebo dlouhé, které dosahují až na zem, takže chrání holeně, když jste v sedle.

*

Tradice westernového ježdění je velmi dlouhá a podle ní má mít každý westernový jezdec své vlastní sedlo.

Westernová sedla mohou mít různé provedení a také posedlí bývá odlišné. Jedno a totéž provedení se prodává v různých velikostech. Cítíte.li se v nějakém sedle dobře, měli byste si koupit právě tento model, ovšem za předpokladu, že jste se s konečnou platností rozhodli u westernového ježdění zůstat. Jinak byste si museli zvykat na jiné sedlo. Obstarejte si rozhodně univerzální westernové sedlo, neboť v sedle určeném pro speciální disciplíny byste si mohli pokazit svůj sed. Je ideální, podaří-li se Vám sehnat použité sedlo dobré jakosti, protože bude stát asi tolik jako nové sedlo mnohem horší kvality. Cena se v tom případě bude pohybovat mezi 7000 až 10000Kč.

*

Většina westernových jezdců nosí ostruhy. Počítáte-li se mezi začátečníky, měli byste několik měsíců počkat, než si nějaké obstaráte. Pro jaký model se rozhodnete, to záleží tak trochu na Vašich tělesných proporcích. Máte-li dlouhé nohy, potřebujete ostruhy s dlouhým trnem - chcete-li ovšem koně pobízet i ostruhami. Pokud máte krátké nohy, potřebujete ostruhy s krátkým trnem. Pozor: velikost kolečka nevypovídá nic o tom, jak jsou ostruhy ostré. Jste-li na pochybách, požádejte o radu zkušeného trenéra.

*

Při jezdecké lekci si můžete, ale nemusíte, nasadit klobouk. Měli byste ho však od začátku raději nosit co nejčastěji, jinak Vás bude později rušit. Počítejte s tím, že ho budete muset mít při soutěžích a předvádění koní na hlavě.

*

Kovbojský klobouk a kožené chrániče nohou (chaps) se nenosí jen pro ozdobu. Kovbojové dříve bývali celé dny na cestách, a tak je klobouk a kalhoty chránily před nepřízní počasí - před prudkým deštěm, právě tak jako před slunečním úpalem.

*

Westernový kůň samozřejmě potřebuje - oproti jiným koním - určité speciální vybavení. Můžete ho však dokonale vybavit, aniž by Vás to stálo příliš mnoho peněz.

*

Když začínáte společně se svým koněm westernové jízdy, měli byste se rozhodnout pro jednoduchou stíhlovou ohlávku (sanfflebit), jejíž udidlo má kroužky tvaru D, takzvané D-stíhlo.

Ohlávka se skládá z lícnic, nátylníku, čelenky a popřípadě také podhrdelníku. Existují také stíhla koncipovaná tak, aby se dala na jedné straně nahoře prostrčit za ucho (tzv. jednoušní stíhlo). Správné westernové otěže jsou rozdělené (split-reins) a dlouhé asi 2,30 m. Nejméně na tři čtvrtiny prací s koněm vystačíte s tímto vybavením. Narazíte-li na nějaké problémy, měli byste si promluvit s profesionálním trenérem, a to ještě předtím, než něco změníte.

*

Sedlová podložka (polštář) a dečka musejí chránit hřbet koně. Odpérují nárazy, sají pot a zajišťují, aby sedlo koně nedřelo. Vyrábějí se z bavlny, plsti, kůže, gumy nebo umělých materiálů. Střihem odpovídají tvaru sedla nebo jsou obdélníkové. V žádném případě to však nemusejí být nejdražší pomůcky, které trh nabízí. Stačí dobrá tréninková podložka a k ní bavlněná dečka. Sedlová podložka se totiž tak rychle neopotřebuje a navíc se nemusí stále prát.

*

Pracujete-li s koněm na dostihové trati, připněte mu na přední nohy kamaše. Tímto způsobem ho lépe chráníte před zraněním. Existují dokonce anatomicky tvarované kamaše, které koním výborně chrání šlachy. Na zadní nohy se kamaše nasazují koním převážně při skocích nebo vyjížďkách do terénu. Chrání spěnkový kloub zadních nohou, nasazují se stejně jako kamaše na přední končetiny.

Při práci na dostihové trati je vhodné ochránit nohy koně kamašemi.

*

Správně nasedat a sesedat.

*

Nasedání a sesedání - dva rozhodující okamžiky, které jsou někdy pro jezdce kritické a pro jeho koně nijak zvlášť příjemné. Obojí by nemělo být - při správné technice - vůbec žádným problémem.

*

Nacvičte si nasedání zleva i zprava. Vždy se určitě naskytnou situace, při kterých budete muset z koně z pravé strany, přestože je pro Vás nezvyklá. Snažte se vklouznout do sedla pokaždé - s elegancí, rychle a citlivě.

*

1. Zaveďte koně na rovné místo uprostřed cesty, jízdárny neb kolbiště. Přesvědčte se, že nablízku není nic, o co by se mohl kůň zachytit kopytem. Přehoďte mu správně otěže zprava i zleva přes krk.

*

*

2. Ponechte otěže volné, ale udržujte jen zlehka kontakt s koňskou hubou. Levou rukou držíte otěže a chytíte se za hřeben krku (s hřívou) nebo se přidržíte pokrývky pod sedlem. Zasuňte levou nohu do třmenu a pomozte si při tom podle potřeby pravou rukou.

*

*

3. Pravou rukou se teď chyťte přední rozsochy sedla. Dívejte se dopředu - přímo mezi ušima koně.

*

*

4. K tomu, abyste se dostali do sedla, pokrčte poněkud pravou nohu v koleně a odrazte se. Plynulým švihem přehoďte pravou nohu přes záď koně.

*

*

5. Usaďte se do sedla tak zlehka, jak jen to jde. Pro koně to nesmí být nepříjemné: pomyslete na to, že ucítí na svém hřbetě i nepatrnou mušku! Nyní počkejte nejméně deset sekund, než koně pobídnete do chodu nebo mu dáte jiný povel. Tak se kůň naučí zůstat při nasedání klidně stát a čekat na další povely jezdce.

*

*

Při sesedání postupujete obráceně než při nasedání. Otěžě podržte levou rukou a současně uchopte hřeben krku (s hřívou) nebo se přidržte pokrývky pod sedlem. Uvolněte pravou nohu ze třmenu. Pravou rukou se pevně přidržte přední rozsochy sedla a přehoďte pravou nohu švihem přes záď koně. Když již stojíte pravou nohou na zemi, vyndejte i levou nohu ze třmenu.

Když sesedáte, ponechte trup vzpřímený a neopírejte se o krk koně - jinak byste mohli zachytit vestou nebo jinou částí oděvu za přední rozsuchu sedla. Dívejte se stále dopředu a stůjte tak, aby byla Vaše ramena rovnoběžně s koněm.

*

Nechce-li Váš kůň klidně stát, pečlivě zkontrolujte tyto náležitosti:

Neudělali jste při nasedání neobratný nebo pro koně bolestivý pohyb? Nepřitáhli jste otěže příliš, nebo nenarazili jste omylem špičkou boty koni do břicha? Nemůžete udržet rovnováhu nebo jste náhodou nepadli do sedla jako pytel mouky? Jsou postroje v pořádku a sedí správně? Tyto Vaše chyby mohou koni nasedání mimořádně znepříjemnit.

Čekáte po nasednutí vždy několik sedund, než vyjedete? Jste při jízdě vždy klidní a vyrovnaní? Nervózní jezdec dokáže vystresovat i toho nejlepšího koně.

Westernový jezdec musí umět držet otěže koně více způsoby. Pro jednotlivé disciplíny musí také vědět, jak se používají různé druhy otěží. Má to své pádné důvody - nejde přitom jen o zachování tradic.

*

Cílem westernového výcviku koně je, aby se dal důsledně ovládat i při vedení otěží jednou rukou. Napřed se však musí dokonale nacvičit obouruční vedení otěží.

Při westernovém ježdění se zpravidla používají oddělené otěže (Split Reins), jejichž konce nejsou navzájem spojeny. Každá z nich je asi 2,30 metru dlouhá. Používají se však také uzavřené otěže (Califormia Reins), spojené v tzv. romal - dlouhý konec, který slouží v případě potřeby jako bičík.

*

*

Když se zajíždí westernový kůň, naučí se couvat už během prvního měsíce. Westernový jezdec se to pak učí už v jedné z prvních hodin.

*

Přestože vážíte třeba jen 30 kilogramů, podaří se Vám Vašeho koně zastavit kdekoliv a kdykoliv budete chtít. K tomu je však nutné splnit tři následující podmínky.

*

Kůň musí chápat, co od něj chcete

Tím, že nahlas vykřiknete "hou" nebo zataháte za uzdu, ještě koně zdaleka nezastavíte! Kůň se nanejvýš pokusí uniknout bolesti v hubě. Přitažení otěží a hlasové pomůcky je nezbytně nutné nacvičit. S kvalitním základním výcvikem na lonži, při kterém budete cvičit zastavení a stání, zvládnete tento úkol nejlépe. Potom k zastavení koně postačí, když se trochu napřímíte v sedle a současně lehce přitáhnete otěž. Zůstane-li Váš kůň ochotně stát, odměňte ho malou přestávkou, aby věděl, že Váš příkaz pochopil a správně splnil.

*

Koně v pohybu nikdy nerušte

K tomu, aby mohl kůň zastavit, musí být dobře vyvážený, mít možnost podsunout zadní nohy a zakulatit hřbet. držte ruce v klidu, abyste ho nerušili v hubě. Když příliš přitáhnete uzdu, zvedne kůň hlavu, prohne hřbet a nepodsune dostatečně zadní nohy. Tak zastavit vůbec nemůže.

*

Koně to musí bavit

Zastavení by mělo být také určitou odměnou. Při zastavení si totiž Váš kůň může vydechnout a uvolnit se. Základní podmínkou úspěchu je opět jediné - jen bude-li koně práce bavit, bude tuto lekci také správně provádět. Mnozí začátečníci při neúspěchu znervózní a své rozladění přenesou na koně, toho pak práce přestane bavit.

*

Chcete-li zastavit, nesmíte v žádném případě zatížit předek koně. Když se nakloníte dopředu, vyvedete koně z rovnováhy. Zabráníte tomu docela jednoduše - narovnejte se a dávejte pozor, abyste v žádném případě nezatahali za uzdu. Jenom trochu a na krátkou dobu zdvihněte ruce. Snažte se o plynulé a klidné pohyby.

Kůň je dopravní prostředek. K zajištění jeho i Vaší bezpečnosti musí správně fungovat také "brzdy". Čím rychleji dokážete zastavit, tím menší je nebezpečí nehody. Nácvik zastavení proto nelze podceňovat. U dobře vycvičeného koně postačí jen krátké zvolání "hou" s lehkou rukou a on okamžitě zastaví.

Když Váš kůň pochopil, že se musí zastavit na příkaz, měl by se také naučit zastavovat ze všech tří chodů. Zastavení ze cvalu však pro koně znamená určitou tělesnou námahu a Vy sami musíte ten přechod také měkce odpružit. Držte se zpříma a zapřete se do třmenů. Nohy nesmějí spočívat paralerně s koněm, nýbrž ukazovat směrem ven v úhlu 45 stupňů. Jen pravidelné zařazení nácviku zastavení do pracovnho programu zaručuje úspěch.

*

1. Nejprve si vyhlídněte místo, na kterém budete chtít zastavit. Napřimte se v sedle a uvolněte se. Kůň je mimořádně citlivý a reaguje na každé  - i sebemenší - napnutí svalů svého jezdce tím, že se rovněž křečovitě napne. Vyvarujte se proto trhavých pohybů.

*

*

2. Uveďte koně do správného postavení. Krk je protažený a hlava v kolmici. Rovněž překontrolujte, zda kůň správně podšlapuje zadníma nohama. Vleklý chod totiž není dobrý pro koňský hřbet, což se časem jistě projeví.

*

*

3. Popusťte otěž. Stůjte pevně ve třmenech a přeneste svou váhu na záď koně. Docílíte toho snadno "napnutím v kříži", jemným naklopením pánve, při kterém napnete svalstvo trupu a spodní zádové svaly. Ruce - pozor na klidný pohyb - dejte trochu výše.

*

*

4. Napněte trup v kříži, dejte současně příkaz "hou" a zdvihněte - jen docela krátce - ruce trochu výš. Přesně v tom okamžiku má Váš kůň zastavit.

*

*

5. Zůstaňte na okamžik stát a nechte přitom otěže volně viset. To znamená pro koně jasný signál, že požadovaný úkol splnil. Váš kůň musí vědět, že Vaše pomůcky správně pochopil. Kdybyste se hned zase rozjeli, myslel by si, že reagoval chybně.

*

*

... nikdy nemůžete přimět koně k zastavení taháním za uzdu. Každý zkušený jezdec Vám zcela určitě potvrdí, že tím dosáhnete spíše opaku, totiž že se kůň položí na otěž a přesune váhu dopředu. Když však zvednete ruce, kůň přesune svou váhu na zadní nohy.

Nikdy svého koně netrestejte, když ho zastavíte. To by byla ta nejhorší chyba! Kůň musí být usměrňován v pohybu. Pokud nejprve zastavíte, abyste ho mohli potrestat, nepochopí, jakou udělal chybu. Kromě toho bude už samotné zastavení chápat jako trest - a Vy můžete s pracně natrénovanou lekcí začít znovu od začátku.

*

*

Sidepass je krok mimo původní směr při westernovém ježdění, který se zřítkakdy podaří provést dokonale.

*

Sidepass neznamená, že kůň přejde do příčného směru - jen odkročí stranou. Je to mnohem obtížnější, než byste se domnívali.

*

Pohyb

Nohosled má sidepass stejný jako normální krok. Kůň však překříží oba páry nohou do ryzího pohybu stranou, aniž by přitom šel dopředu. Otěže zůstanou volné, trup koně zůstane vyrovnán v dosavadním směru, jen linie nosu se obrátí do směru kolmého.

*

1. Koně napřed korektně zastavte. To je první předpoklad, aby se lekce zdařila. Nejlépe, když se postavíte doprostřed jízdárny rovnoběžně s její dlouhou nebo krátkou stěnou. Tak nejlépe poznáte, zda byl sidepass proveden správně. Zůstaňte v sedle zcela přímo a dívejte se dopředu.

Zabraňte koni, aby šel dopředu, a to tím, že obě otěže lehce přitáhnete. Zvedněte tedy poněkud obě ruce, ale stejnoměrně, aniž byste nějak tlačili na udidlo. Kůň teď může jen dozadu nebo uhnout stranou.

*

*

2. Sidepass zahájíte tím, že dáte krátký impulz vnější otěží (např. pravou) a přiložíte vnější holeň trochu za obřišník. Tím dáte koni podnět, aby ustoupil zadkem dovnitř (tj. doleva). Vnitřní holení otevřete stranu, do které se kůň má pohybovat.

*

*

3. Pobídněte koně vnější holení stranou a dosedněte současně na vnější sedací kost. Krokový rytmus by se tím neměl změnit. Kontrolujte, zda zůstáváte v rovnoběžném směru se stěnou jízdárny. Koně zastavte a přerušte tlak vnější holeně. Pobídněte kofně vnitřní holení a uvolněte otěže.

*

Sidepass vypadá dobře, jen když se provede bezchybně. Pokud nejsou povelové pomůcky dobře sladěny, kůň znejistí a ihned se to negativně projeví na jeho pohybu.

*

Předbíhá-li předek zadní nohy

Pobídková holeň se musí vždy použít přesně a na správném místě. Předbíhavou vnitřní plec můžete omezit tím, že přitáhnete vnější otěž trochu stranou (viz obrázek pod textem). Jakmile se kůň srovná, otěž zase povolíte.

*

Předbíhají-li zadní nohy předek

Aby se pohyb koně zkorigoval, nesmíte v tomto případě použít žádné povelové pomůcky otěžemi, nýbrž musíte vedení otěží jen kontrolovat. Stejnoměrné obouruční vedení otěží je pro sidepass nanejvýš důležité. Možná také, že jste posunuli svou nohu příliš dozadu. Je také možné, že budete muset zadní nohy koně omezit vnitřní holení, dokud se kůň zase nesrovná.

*

Jiné chyby

Když Váš kůň zkříží nohy dozadu místo dopředu, nachází se v pohybu směrem vzad. Povolte mu trochu víc otěže.

Pokud kůň dělá sidepass současně s pohybem dopředu, pak jej holení pobízíte příliš silně. Zvedněte trochu ruce s otěžemi. Jestliže kůň začne pohybovat ocasem, sklopí uši a působí podrážděně, pak na něj působíte holeněmi příliš silně nebo nejsou povelové pomůcky navzájem dobře vyladěny. Zastavte koně a začněte nácvik této lekce v klidu znovu. Dbejte především na to, aby povelové pomůcky byly co nejjemnější!

*

*

Pokuste se pohyb koně vycítit, aniž byste jej stále pozorovali. Soustředíte-li se a budete-li se dívat vpřed, ucítíte snáze chybné pohyby a zkorigujete je svými pomůckami.

Po skončeném cvičení zkontrolujte výsledek. Na zemi musíte uvidět dvě rovnoběžné čáry kolmé na stěnu jízdárny.

Zpočátku pracujte v jízdárně bez tyčí. Přes tyče cvičte sidepass, až když jste tento cvik důkladně zvládli. Zůstaňte v klidu a pokoušejte se stále zjemňovat povelové pomůcky. Pohyby koně pak budou stále plynulejší.

Sidepass je vlastně cvičení, které má podpořit celkovou pružnost a přizpůsobivost koně. Současně se při tom kontroluje přesnost provedení pohybů. Úkrok stranou přes překážku je jedním z cvičení pro stopaře.

Ve všedním životě používají sidepass kovbojové, když musí otevřít ohradu, aniž by sesedali z koně, a mohli se k ohradě přiblížit bokem. Krokem do strany ale může jezdec také manévrovat ve špatně sjízdném terénu mezi keři a jinými podobnými terénními překážkami.

*

Kůň je sportovec. Musíte ho nejen naučit, aby rozuměl určitým povelům, ale také pečovat o to, aby je mohl správně splnit. Dobrá kondice je prvním a základním předpokladem všech sportovních výkonů.

*

Kondice závisí na objemu (kapacitě) plic. Dokud je tělo dostatečně zásobováno kyslíkem, zůstává také dostatečně výkonné.

*

*

Několik základních pravidel

Nejprve je třeba vypracovat přesný program tréninku na období nejméně tří měsíců. Program by měl být co nejpestřejší, aby měl kůň stále dobrou náladu a ochotně spolupracoval. Nesmí se rozhodně nudit! Dbejte na to, abyste koně nepřetěžovali, protože potom potom by ho také přestala práce bavit. Požadavky musíte přizpůsobit jeho schopnostem a zátěž smíte stupňovat jen pozvolna. Občas ovšem potřebuje Váš svěřenec také trochu klidu. Udělejte si s ním každý týden jednu nebo dvě příjemné vyjížďky a dopřejte mu také čas na pastvu.

*

Vhodný individuální program

Zde uvedeme příklad, jak můžete uspořádat tréninkový program pro dospělého, zdravého koně. Program přizpůsobte věku, zdravotnímu stavu a dennímu režimu svého koně (tj. ustájení, časovému rozvrhu, pastvě, práci). Obtížnost úkolů můžete zvyšovat jen velmi pomalu. Na koně nikdy nespěcháme. Nic nepřehánějte a sledujte pozorně, jak Váš kůň dělá výrazné pokroky.

*

Třetí týden

Nyní začněte zase s tréninkem z prvního týdne. Koně už nebudete vodit na ruce, nýbrž budete v sedle. V příštích dvou týdnech pomalu vystupňujete fáze klusu a zkrátíte oddechové krokové fáze. Trochu zvolníte temto stupňování, ale zůstanete v klusu. Pokud jste až doposud dodržovali postup tréninku a přitom důsledně respektovali schopnosti svého koně, měl by nyní na rovině normálně dýchat i v klusu. Program tréninku však musíte dodržet i nadále.

*

Další tréninkové týdny

V pátém nebo šestém týdnu vložte do tréninku vždy po třech až čtyřech dnech několik fází ve cvalu, nejprve pouze na úseku několika stovek metrů, potom i na delších tratích. Cval musí být klidný, musíte ho vysedět a nesmíte při něm rušit koně udidlem. Nebude-li se cval zpočátku dařit, vraťte se raději ke klusu. Přibližně do desátého týdne můžete takto nechat koně cválat několik kilometrů, aniž by ztrácel dech nebo se začal potit. Teď si konečně můžete užít výsledky své trpělivé práce.

*

*

Na koni můžete klusat v lehkém sedu, abyste příliš nezatěžovali jeho hřbet. Přitom se musíte jen trochu nadlehčit v sedle a nechat otěže volně viset. Tak můžete pohodlně a bez námahy ujet několik kilometrů, aniž by to koně příliš zatěžovalo.

Společnost jiného koně působí na Vašeho koně motivačně. Musíte však dbát na to, aby spolu nezačali závodit. Tím by se jen zbytečně unavili.

K tomu, aby byl 500 kg těžký kůň dostatečně zásoben kyslíkem, potřebuje 40 litrů krve. Každým vdechnutím nabere asi 12 litrů vzduchu (člověk pouze asi 0,5 litrů). Ve stavu klidu má kůň pulz mezi 28 a 40 tepy za minutu. Za tutéž dobu se kůň nadechne 8 až 15 krát. U koně, který je v dobré kondici, se zvyšuje frekvence dýchání a srdeční činnost je pomalejší než u koně netrénovaného.

*

Hyperventilace

Rytmus dýchání (nádech - výdech) je u koně za normálních okolností pomalejší než pulz. Dojde-li k obratu, mluví se o hyperventilaci. Kůň začíná nadměrně dýchat, když se musí příliš namáhat. V této situaci musíte práci okamžitě přerušit a nechat koně jít krokem, dokud zase nezačne normálně dýchat a nepřestane se potit.

*

Alarmující signály

Zjistíte-li u svého koně některé z následujících příznaků, přerušte trénink a zavolejte zvěrolékaře:

- Kůň má návaly pocení.

- Těžce dýchá, nozdry má bledé a boky se mu při každém nádechu propadají.

- Kůň se zdráhá jít vpřed.

- Jeho dechový rytmus je rychlejší než srdeční tep.

*

*

Při výcviku koně patří vývoj kmihu k šesti důležitým krokům na cestě k poslušnosti. Kůň jde svižně, když energicky odšlapuje a je uvolněný ve hřbetě, takže jezdec může sedět pohodlně.

*

*

Cílem dobrého výcviku je, co možná nejlépe využít přirozenou schopnost kmihu koně - to je mnohem těžší, než se může zpočátku zdát.

*

V krajině

Pokud Váš kůň při práci na kruhovém výběhu (tzv. roundpenu) dělá pokroky, můžete začít jezdit i venku.

Nejprve si najděte nějakou hodně rozlehlou rovinu (ideální je velká louka) a klusejte a cválejte s koněm na velkém okruhu (například o průměru sto metrů). Jedete-li mladého koně s ohlávkou, neměli byste se vůbec snažit kruh zmenšovat. Důležité je pouze jedno - nejezděte v rovném směru. Ještě předtím, než se vydáte do krajiny, si musíte být zcela jisti, že hříbě již reaguje na tlak ohlávky a že na požádání bez problémů změní směr.

*

Pro uzdečku platí - ne moc brzy

S prací na uzdě začněte teprve tehdy, až bude mít Váš kůň pod sedlem dostatečný kmih. Pracujte s ním nejdříve pořád jen na jednu ruku. Zkuste se svým koněm pracovat úplně stejným způsobem, jako probíhá základní výcvik každého koně s pomocnou otěží na lonži. Kůň se musí naučit reagovat na účinek udidla právě tak, jako to dělal předtím při práci s pomocnou otěží.

*

Pozor, chyba!

Otěž přitáhněte vždy jen na zcela krátkou dobu. Dávejte holeněmi a rukou jen minimální pomůcky. Jinak se kůň nenaučí správně reagovat.

*

*

Přílišný kmih ztěžuje práci s koněm, rozhodně se však nepovažuje za chybu. Pokud ovšem kůň vyvíjí kmihu příliš málo a namísto toho stále jen běhá, měl by ho co nejdříve začít trénovat zkušený trenér.

Lonže nebo vodící šňůra slouží jako prodloužení jezdcovy ruky. Můžete použít také lonžovací bič, nesmíte však koni ublížit. Také práskat byste s ním neměli zbytečně často, jinak se kůň těchto zvuků nebo pohybů, které přicházejí zezadu, bude bát. Komunikačním prostředkem by měl být hlas, ten budete používat také při jízdě.

*

*

Z kovbojských her, při nichž musí jezdec dokazovat dovednost nutnou pro každodenní práci, se vyvinuly uznávané sportovní disciplíny. Patří k nim i práce se skotem, která nám ještě dnes připomíná původ westernového ježdění.

*

Kůň, který se používá pro práci se skotem, musí být nadprůměrně vycvičen v mnoha dovednostech. Měl by být inteligentní, silný, obratný a mít pevné nervy.

*

Nahánění

Při nahánění se musí oddělit jeden kus skotu ze stáda. Ostatní kusy přitom musí zůstat pohromadě. Jakmile je oddělený kus dostatečně daleko od stáda, musí s ním kůň pracovat samostatně, to znamená zabránit mu, aby se ke stádu vrátil. jezdec mu při tom nesmí pomáhat - měl by se nečinně držet jednou rukou hrušky sedla. Překročí-li toto pravidlo, dostane trestné body. Za chybu se také považuje, nechá-li kůň oddělené zvíře uniknout, nebo když ze stáda odežene víc než jeden kus. naháněče v aréně podporují čtyři pomocníci. Dva z nich, zvaní roháci (Cornermen), udržují stádo pohromadě, oba zbývající, zvaní zaháněči (Turnbackmen), se snaží zahnat oddělený kus zpět ke stádu.

Kůň s pasivním jezdcem musí takto ze stáda oddělit během dvou a půl minuty dva až tři kusy dobytka. Při této soutěži se oceňuje jak samostatnost koně, tak i jeho obratnost a rychlost.

*

Kůň určený pro práci se skotem by měl být silný, kompaktní, nepříliš velký a inteligentní. Nejlepší je plemeno Quarter.

*

Hra Honácký kůň v práci (Working Cowhorse)

Při této soutěži jde především o ohebnost a poslušnost koně. Musí prokázat, že je schopen usměrňovat a kontrolovat stádo. Zkouška se skládá ze dvou částí: stylu jízdy (Dry Work) a práce s dobytkem (Fence Work). Účastník vjede do arény společně s přiděleným kusem skotu. Kůň musí napřed ujet stanovenou trať a prokázat své jízdní schopnosti. Pak jezdec nechá běžet dobytče podél mantinelu, několikrát jej musí zastavit a nakonec nahnat doprostřed arény. Na celou zkoušku má k dispozici jen dvě minuty. Kůň pracuje při této disciplíně samostatně, jezdec mu svou pasivitou práci pouze usnadňuje. Na koně nesmí téměř vůbec působit.

*

Týmové nahánění (Team penning)

Při této zkoušce se klade důraz na spolupráci. Družstvo tří jezdců musí oddělit ze stáda tři kusy skotu, které jsou označeny buď čísly nebo určitou barvou, a za 90 sekund je vehnat do ohrady, která je umístěna na druhém konci arény. Jeden z jezdců oddělí dobytek ze stáda, druhý nažene všechny tři kusy k ohradě, třetí je musí vehnat dovnitř a dbát při tom, aby některý kus neutekl, když pracuje s oběma ostatními. Když jsou všechna tři zvířata v ohradě, změří se čas. Nejrychlejší družstvo vyhrává.

*

Při sportovní soutěži v práci s hovězím dobytkem je užitečný především kůň. Jezdec by mu pouze neměl v jeho činnosti bránit. Společný úspěch je důkazem pravého partnerství.

*

*

Původ

Koně s nejlepšími výsledky v této disciplíně jsou inteligentní, samostatní a poslušní. Mají podobný instinkt jako hlídací pes a vědí přesně, jak se mají v různých situacích zachovat. Koně, kteří se v těchto soutěžích osvědčili při nahánění telat, pocházejí většinou z linie "Doc Bar".

*

Temperament a tělesná stavba

Pro práci s teletem se nejlépe hodí malí koně o výšce v kohoutku mezi 1,42 a 1,50 metru. Jsou obratnější než velcí koně. Hluboko posazené skákací klouby jim umožňují prudce zastavit. Když mají navíc také krátký hřbet a rovný krk, pak je jejich tělesná konstrukce pro tento účel dokonalá. Tyto vlastnosti ovšem nejsou nutné zcela bezpodmínečně. Také jinak stavění koně již prokázali své kvality a dovednosti při práci s dobytkem.

*

Vhodnost sedla a uzdění (uzdečky)

Naháněči (Cutters) jezdí na plochých, širokých sedlech (průměrně 40 centimetrů) s vysokou a štíhlou přední rozsochou (hruškou). Při hře Working Cowhorse (honácký kůň v práci) jezdí účastníci v sedle, jehož nejnižší bod je v zadní třetině posedlí. Všechna sedla jsou přijata na poprsní řemen zvaný v místě vzniku "breast collar". Ten zajišťuje, že sedlo při náhlé změně směru nesklouzne.

Jezdec si může vybrat mezi uzděním hackamore a pákovým (kantárkem). Druhé z obou nesmí mít obnosku. Pomocné otěže jsou při této disciplífně zakázány.

*

Při těchto soutěžích je zvlášť důležitý správný sed v sedle. Kůň se pohybuje velmi rychle a musí prudce zastavovat. Jezdec se drží hrušky sedla, aby neztratil rovnováhu. Koně musí jezdec mít na dlouhé otěži a ruku držet nízko (jen při nahánění zůstává ruka s otěžemi nahoře). Pohled musí vždy směřovat k dobytčeti. Jen cvičení vede k mistrovství!

*

Pro jedno kolo soutěže v nahánění musí být v aréně dvaapůlkrát víc skotu než koní. Pro každé kolo se nahání jiný kus skotu. Ten, který již byl jednou ze stáda odehnán, je unavený, a podmínky všech soutěžících by pak nebyly rovné.

Pro pomocníky, které si naháněč vybírá ze svých konkurentů, je věcí cti, aby svého soupeře co nejlépe podpořili a přispěli tím k dosažení jeho nejlepšího výsledku - třebaže tak současněohrožují své vlastní vítězství.

U nás není pro tento sport dostatek tréninkových ploch ani zvířat, zatímco ve Spojených státech amerických je obojí v přebytku. Westernoví jezdci si proto vypomáhají stroji nebo kozami. Někdy musí dokonce vypomoci lidé!

*