frísáci aneb černá perla
30. 1. 2007
Fríský
kůň pochází z Holandska a je typický svou černou barvou, bohatou
hřívou, hustým, dlouhým ocasem a mohutnými rousy na nohách. Jeho
uplatnění je v drezůře, kočárovém ježdění a dnes také v rekreačním
ježdění. Tito koně byli vyhledáváni již ve středověku pro rytířskou
jízdu, údajně i český král Ludvík Jagellonský jel v bitvě u Moháče v
roce 1526 na frísu a počátkem 19.století se František I. zasloužil o
založení menšího chovu v Kladrubech. Popularita fríských koní je v
současné době veliká, a to nejen pro jejich nádherný exteriér, ale i
povahové vlastnosti. Jsou to abnormálně klidná, dobře ovladatelná a
bezproblémová zvířata. Nejsou lekaví a jsou velice přizpůsobiví jak k
ostatním zvířatům, tak i k novému prostředí. Jejich obliba je tak
velká, že vznikají další chovy po celé Evropě, ale i za oceánem. V
předválečném období hrozil zánik tohoto prastarého plemene pro
nedostatek jeho uplatnění, o opětovnou záchranu se zasloužila holandská
královna Beatrix, která založila Asociaci chovu fríských koní v Holandsku, řídící chov koní na celém světě.
Povaha:
Povahově naprosto jedineční, jsou to koně inteligentní, klidní, mírní, přátelští, nelekaví a hraví. Dospívají poněkud později, až mezi 4.-5. rokem
historie
Již
římský historik Tacitus (asi 55 - 120 n.l.)zaznamenal údaje o fríském
koni. Uznával starobylost a hodnotu těchto silných a všestranně
užitečných zvířat, ale poznamenal, že jsou neobyčejně ošklivá a
nevzhledná. Toto plemeno se postupně stávalo mnohem ušlechtilejší a o
tisíc let později je sedlali fríští rytíři a jejich němečtí sousedé,
účastníci křížových výprav. Frís si však zachoval své tradiční dobré
vlastnosti - vytrvalost, skromnost, sílu a učenlivost.Plemeno
se zlepšilo i s přílivem orientální krve, což byl výsledek kontaktu s
pouštními koňmi během válečných tažení a později i záměrného křížení s
proslulým andaluským koněm, který se ze Španěl dovážel do okupovaných
nizozemských provincií během osmdesátileté války (1568 - 1648). Poměrně
menší fríský kůň byl po staletí chován k všestrannějším a praktičtějším
účelům než jednostranní těžcí váleční koně středověké Evropy. Byl také
mnohem nenáročnější.
Po
několik posledních století se jeho všestrannost uplatnila v zápřeži i
pod sedlem i v zemědělských pracích. Není divu, že se tento kůň
využíval nejen při zlepšování plemen v sousedních oblastech, ale i v
chovu hřebčínském. V Marbachu (německý hřebčín) používali fríské koně
už od 17. století.
Námořní
obchod Frísů se netýkal jen dobytka, mečů, látek, ale i koní a přispěl
tak k rozšíření plemene do vzdálenějších zemí. Norský dole gudbransdal
je přímým potomkem fríského koně. Ve Velké Británii ovlivnil mnoho
plemen. Frísové a jejich koně sloužili už ve starověku v pomocných
jízdních kohortách římských legií v Británii a zůstali zde usazeni
ještě dlouho po příchodu Římanů. Fríský vliv je zřejmý u daleských a
fellských poníků a také u staroanglického černého koně ze střední
Anglie. Není ale pochyb o tom, že je ale daleko významnější jako předek
koně shirského. Přes svou výjimečnost fríský kůň na počátku 20.století
téměř vyhynul.
Chovatelský
svaz byl založen v roce 1879, ale popularita klusáků, mezi nimiž frís
vynikal, vedla ke křížení za účelem zvýšení rychlosti na úkor původního
typu. V roce 1913 zbyli ve Frísku jen tři hřebci. Plemeno zachránila
druhá světová válka, kdy měli holandští zemědělci nedostatek vozidel i
pohonných hmot, a proto se museli vrátit ke koním. Vážnou krizi
prodělával chov fríských koní v 60. letech, kdy se chovná báze nesmírně
snížila. Tato krize byla úspěšně překonána a chov fríských koní se
rozšířil prakticky do celého světa. Svaz chovatelů fríských koní získal
v roce 1954 titul "Královský".
Domovina
Tradiční
oblasti chovu fríských koní je Frísko na severu Nizozemí. Ačkoli nebyli
chováni na rozsáhlém území jejich vliv daleko přesáhl rodné pobřeží.
Frískou krev měli zakladatelé chovu oldenburského koně a také ve Velké
Británii daleský a fellský pony a spolu s chladnokrevným shirem těžili
z příbuznosti s tímto plemenem. Prostředí doplněné pečlivým výběrem
chovných jedinců vedlo ke vzniku velmi skromného a vysoce užitkového
koně.
standart
Kůň
s harmonickou a souměrnou stavbou těla, hlava je ušlechtilá s bystrýma
a inteligentníma očima, má menší pohyblivé uši, jejichž špičky směřují
lehce k sobě. Mírně klenutý výše nasazený krk přiměřené délky, záď je
dostatečně silná, ne příliš krátká a neměla by mít příliš velký sklon.
Lopatka je šikmá, přiměřeně dlouhá, žebra dlouhá a klenutá. Končetiny
jsou silné, dobře pohyblivé s korektními postoji. Chody jsou vznosné se
čtyřtaktním elegantním krokem, klus je zvýrazněn dostatečně typickým
vznosem končetin. Fríský kůň je charakteristický svými hustými rousy na
nohou a krásným dlouhým ocasem. V krátkosti – kůň s elegantním a hrdým
zjevem, temperamentní, pracovitý s vynikajícím charakterem. Ideální
kohoutková výška ve 3 letech je v průměru 1,60 m, v dospělosti 1,58-1,65 m.
Hlava
Má
být ušlechtilá a výrazná, ne příliš dlouhá a dostatečně široká. Menší
pohyblivé uši, špičky se jemně k sobě naklání, oči jsou velké a živé.
Upřednostňuje se rovný profil nosu. Prostorné nozdry, uzavřené pysky a
zdravé zuby s vyloučením kapřího a štičího chrupu. Čelisti jsou k hlavě
přiměřené a dolní čelist má dostatek meziprostoru mezi sanicemi. Hlava
je zřetelně „suchá a dobře nasazená v šíji“.
Krk
Vysoko
nasazený, mírně klenutý s hustou hřívou - labutí krk. Nesmí být příliš
krátký s malým vývinem svaloviny. Nízko nasazený krk je nežádoucí.
Plec
Je pohyblivá a především „stejnoměrně navazující na záď“. Kohoutek je méně výrazný v důsledku vysoko nasazeného krku.
Hřbet
Ne příliš dlouhý s dobrým vývinem svalstva, mírně měkčí hřbet se toleruje.
Bedra
Široká, silná a svalnatá, dobře vázaná. Spojení hřbetu, beder a zádě je velmi důležité.
Záď
Ne příliš krátká, mírně skloněná, dostatečně široká a svalnatá, ne příliš kulatá ani špičatá. Ocas ne příliš nízko nasazený.
Lopatka
Dostatečně
dlouhá a šikmá. Plec prostorná, společně s předními končetinami a
svalnatou hrudí utváří celistvý předek. Hruď hluboká, nemá být příliš
široká, ale také ne moc úzká.
Žebra
Dostatečně dlouhá, hrudník prostorný (pro srdce a plíce), příliš kulatý není žádoucí.
Končetiny
Přední
musí být správně umístěné, z pohledu ze předu mají být rovné s
přiměřeným prostorem mezi nimi, z pohledu z boku tvoří spěnka se zemí
úhel 45˚, u zadních 55˚. Holeně u předních končetin nemají být moc
dlouhé. Spěnka je dostatečně dlouhá a pružná, kopyta plošší s pevnou a
zdravou rohovinou. Z pohledu ze zadu jsou zadní nohy rovné. Z boku jsou
správně zaúhlené, svalnaté s ploššími silnými kopyty. Koleno je dobře
pohyblivé, úhel hlezna je 155˚.
Barva
Bílé
odznaky se v chovu fríských koní netolerují, pouze výjimečně se může
jednat o ojedinělé bílé chloupky v oblasti čela, tzv. prokvetlé čelo,
nebo malou hvězdičku.
Různost v černé barvě je možná, nejžádanější
je „smola“ černá, (nebo také „ocelově“ černá), ta je vídána jen zřídka.
Další v pořadí je odstín „uhelné“ černé, dále pak hnědo-černá. Většina
koní pobývajících celý den na pastvě na slunci mají po přechodnou
dobu, v letních měsících, tzv. letní hnědou barvu (působením
slunečních paprsků).
Krok
Dostatečně prostorný, svižný, energický, vycházející z plece i ze zadních končetin.
Klus
Prostorný „jdoucí dopředu s dobrým pohonem vpřed“, vycházející ze zadních končetin. Klus je lehký s vynikajícím
vznosem a s vysokou karpální akcí, v určitých momentech jakoby kůň
„plaval“. Požadovaná je dostatečná ohebnost a pohyblivost kloubů
končetin.
Cval
„Veselý
a pomalý“ cval s dostatečným posunem vpřed, opět vycházející ze zadních
končetin. Končetiny jsou ohebné a dobře pohyblivé.
Využití
Fríský
kůň se využívá v různých sportovních odvětvích: těžký tah, drezura ve
spřežení, vícespřeží, vytrvalostní soutěže, drezura pod sedlem,
pracovní využití, rekreace. V současné době se chovají ve třech liniích:
1. Barokní –
nejméně chovaný typ, považován za staromódní .(Jiného názoru by mohl
být pan Marian Roden, kterého lze vídat na různých výstavách se svým
hřebcem právě v barokním kostýmu při ukázkách barokní elegance).
2. Střední – univerzální – nejpočetněji zastoupeni, jedinci vhodní jak pod sedlo tak do zápřahu.
3. Moderní – jedná se o „lehčího“ fríse , velmi ušlechtilý a vhodný více pod sedlo, bývá vyšší v kohoutku a využíván pro drezurní ježdění.
fotky
(anonim, 17. 12. 2008 17:58)